Když hledáte něco chutného k snídani, ale zároveň se chcete nebo musíte vyhnout již předpřipraveným ovesným kaším a cereáliím, pak musíte hledat a hledat, než najdete něco opravdu dobrého.
A já jsem našla. Přirozeně bezlepkovou a bezlaktózovou kaši s obsahem kaštanové mouky, tedy z plodů, které jsou bohaté na vitamín C, kyselinu listovou a minerální látky. Jedlé kaštany obsahují také malé množství jednoduchých cukrů a důležitý je i obsah esenciálních Omega-3 a Omega-6 mastných kyselin.
Standardní balení kaštanové kaše s vanilkou, které bylo ukryto v tubusu s designem dle vlastního výběru a v igelitovém sáčku, mělo hmotnost 700 gramů. To se zdá na první pohled málo, ale získáte množství naprosto dostačující na 10 až 14 dní (jedna dávka cca 50 až 70 gramů).
Směs jsem vyzkoušela s vodou i mlékem, obojí jsem dala cca na 1,5 minuty do mikrovlnné trouby. S vodou byla kaše dost obyčejná, řekla bych i bez chuti. S mlékem (v mém případě bez laktózy) chutnala o dost lépe, vynikla sladká chuť díky přidanému cukru i příchuť pravé vanilky, které bylo v kaši celých 0,5 %. Nejlepší bylo smíchat kaši s mlékem rostlinným (návod na přípravu zde). Na 50 až 70 gramů postačí 150 mililitrů tekutiny, záleží na tom, zda máte rádi řidší či hustší kašičku.
Výrobce sice v návodu udává, že stačí kaši zalít a zamíchat v hrnečku, toto ale raději nezkoušejte. Kaši je třeba pořádně promíchat, jinak má směs tendenci tvořit hrudky. Kaštanová mouka, které je ve směsi celých 27 %, obecně nemá tendenci kašovatět, proto je do směsi přidána kukuřičná krupice.
Mix si můžete doplnit oříšky či sušeným ovocem, já jsem zvolila plátky mandlí, které přirozeně dodávají bílkoviny i tuky a zároveň příjemně křupou téměř při každém soustu.
Závěrečné hodnocení
Na začátku jsem neměla žádné očekávání, důležité bylo, abych se nasnídala díky alergii na laktózu v klidu a aby bez následku zůstalo i pohoštění kamaráda celiaka.
Chuť kaše mě překvapila, byla to láska na první ochutnání. Oproti obyčejné ovesné kaši, kterou je vždy třeba něčím dochutit, velmi příjemné překvapení. Přirozeně nasládlá, ale výjimečná a netradiční chuť, konzistence i pocit, že nemám po snídani žádný hlad, to všechno u mě bodovalo.
Závěrem snad dodám jen to, že nic se nemá přehánět, když jsem jedla kaši týden v kuse, přestávala mi chutnat, a tak doporučuji prostřídávat, aby se z počátečního nadšení, nestal odpor 🙂
1 Comment