Osmnáct: Mama ťam!

dne

Vždycky, když píšu, co se u Sebastiána událo nového za poslední měsíc, mám problém vybrat o nejzásadnější, aby vás neznudilo těch 100 doprovodných fotografií. Ale bez nich by to nebylo ono 🙂

Za nejdůležitější okamžik považuji počínající zájem o odrážedlo Bunzi, které jsem opravdu dlouho hledala, až jsem na něj úplně náhodou narazila. Je to totiž jedno z nejmenších odrážedel pro malé děti, a tak na něj dosáhne i náš trpaslíček.

Je třeba také vyzdvihnout jeho pomoc při svatebních přípravách. Svatba se díky jeho přítomnosti dosti vydařila. Hlavně teda díky přítomnosti chůvy, která dávala pozor, aby se nevyšplhal po hromosvodu až na střechu restaurace.

I v rámci svého osmnáctého měsíce se i nadále věnuje pravidelnému studiu. Využívá k tomu každou volnou chvilku. Aktuálně se rád věnuje tématické literatuře. Někdy je to dost o h*vně.

Museli jsme také na chvíli odložit naší učicí věž. A to až do sklepa, protože všude jinde si ji dokázal najít a přivézt. A následně doslova zneužít pro nejrůznější vylomeniny.

V rámci měsíce číslo osmnáct se také zvýšily počty nákupů potravin a následně porce a počty svačin, které Sebík za den spořádá. Za doprovodu „mami, mňam“, když je to dobré, a „mami, ťam“, když si určuje, kam mu mám položit talíř, toho mnohdy sní skoro jako já. Taky se nám to na skříni začalo pěkně hemžit čárkami od měření.

V roce a půl se začala soustavně připravovat na své budoucí povolání. Jen nevím, jestli z něj bude zámečník nebo zloděj. Nebo možná kuchař?

Nejoblíbenějším kouskem v šatní skříni je župan tygříka, který jsem téměř nový koupila v sekáči za 15 Kč.

Dostali jsme také k testování houpací prkno od partnera naší knihy. Utukutu netrpělivě čekali, co náš kaskadér vymyslí. A netrvalo to dlouho. Jako první si do prkna lehl. A pak ho otočil a začal se po něm klouzat.

Přečtěte si také  Dvanáct: Oslava prvních narozenin

Společné cesty hromadnými prostředky začínají být adrenalin pro ostatní cestující. Sebastián cestuje po tramvaji. Když už se konečně usadí, stoupne si na sedačku a konverzuje s lidmi za námi. Zatím tedy úplně nechápe, co znamenají jejich otrávené výrazy.

Stále trávíme hodně času na dětském hřišti. Teď už naštěstí chodí i s babičkou, což je velký úleva pro mě jako matku, která  nesnáší družit se s ostatními rodiči.

Takže takový klasický měsíc se Sebastiánem. Nuda s ním rozhodně není, každý den vymyslí něco nového. Když už se mu podaří vylézt na komodu, otevře si šuplíky a vyhází veškeré oblečení ven se slovy „bá“ nebo „hop“. Stále také hledáme klíče a druhou botu.

Další milníkové příběhy ZDE.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *