Většinou to přichází v tu nejméně vhodnou chvíli. Totiž ono to funguje trochu jako bezdrátové připojení. Ale občas to spojení holt vypadne. A v tu chvíli se v dětské hlavičce rozsvítí červená kontrolka, která hlásí, že spojení bylo přerušeno. Stačí jen odejít do další místnosti a myslet na to, že musíte pověsit to prádlo, co už dvě hodiny smrádne v pračce. Nebo že by bylo fajn se v jedenáct hodin už konečně nasnídat.
Tohle nadpozemské propojení matek a dětí umí být velmi zničující. Nazvali to separační úzkost.
Samozřejmě, že nechcete ve svém dítěti, které je na vás zcela závislé, podporovat pocit, že jeho „volání o pomoc“ je zbytečné. Tím, že ho vždycky zachráníte, ho právě učíte věřit. Důvěřovat lidem kolem něj.
Sebastiánovi je nyní 11 měsíců. To období, kdy se bez rozdílu usmíval na všechny kolem sebe a rád pobýval v přítomnosti cizích lidí, je pryč. Tenkrát jsem byla já ta, která se nedokázala a nechtěla odpojovat. Role se obrací. Sebastián nerozumí pojmu čas a nerozlišuje vzdálenost. Všechno je dlouho a daleko.
Toto období, dle chytré literatury, prý může trvat i do předškolního věku. Dokud se nenaučí mluvit, bude pláč veškerým dorozumívacím prostředkem. Ve dne, v noci.
Matko, vydrž! To dáš!
Esučko nás přepadlo ve společnosti se čtyřmi klubajícími se mléčnými zuby. V měsíci, kdy jsem se snažila po večerech přilepšit rodinnému rozpočtu. Věta „potřebuješ pomoct“ z úst mé šéfové nezněla dobře. Přišla jsem si unavená, úplně vygumovaná. Zklamaná, že nejsem ta supermatka.
Jenže… Já jsem dobrá máma. Na prvním místě bude už vždycky on. Teda do doby, než se o sebe bude moct plnohodnotně postarat.
P.S. Tenhle příspěvek píšu na mobilu, z postele, před půlnocí. Kojím.
Obdivuji zcela upřímně každou maminku, která je schopna smysluplně vyplnit i sebemenší čas mezi kojením, usínáním a péči o sebe sama. A Ty jsi jednou z nich. Ty příběhy, které od Tebe čtu jsou citlivé, lidské a prostě jsou. To je mi na nich tolik blízké. A Ty – ještě nějakou dobu zpátky má šéfka skrze počítač, pak konečně alespoň společná cesta autem a teď jsi máma. Tak milující, tak obětavá a zlatá. Věřím, že si to období užíváš, ačkoli to mnozí nazývají mateřská „dovolená“, určitě to není procházka růžovou zahradou, ale na druhou stranu jde jistě o mateřskou lekci spojenou s malým drobounkým pokladem, který vznikne z lásky dvou lidí.
Mám Tě ráda a už se těším na KNIHU!
Děkuji za zprávu a podporu :*