Brzo mě čeká vymyslet druhou narozeninovou oslavu. A tak už začínám pomalu sestavovat plány, jak nafouknout byt a pozvat všechny naše malé kamarády (a jejich maminky, abychom si to taky užily). Mezitím jsme se však přehoupli přes měsíc číslo dvacetdva. Zimní sezónu jsme v novém roce zahájili netradičně. Na pískovišti. Venku nebyla taková kosa a…
Začátek dvacetjedničky se jevil velmi slibně. Sebastián dál pokračoval ve své zálibě navštěvovat herny. Dětské. A taky začal stavět stavebnice. Když jsme nebyli ve společnosti dalších malých (řvoucích) skřítků, věnoval se samostudiu. Stavebnice si tak oblíbil, že se s nimi odmítal loučit i ve vaně, a tak se s ním koupaly nejrůznější kostičky a kuličky.…
Od té doby, co má Sebastián novou postel, je to jeho spaní docela zábava. Když nepočítám boule na čele, co si pravidelně odnáším, když odcházím z uspávání, tak se občas půlka Sebíka zjeví mimo vyhrazený prostor pro spaní. Občas ale gravitace funguje ještě lépe. V listopadu jsme nezapomínali ani jezdit do školky, tedy alespoň dokud…
Jak už jsem několikrát psala, když už si myslíte, že tak nějak všechno zapadlo a najel se nějaký režim, najednou se všechno obrátí a je to v pytli. Na začátku podzimu jsme se rozhodli Sebíkovi apgrejdovat pokojíček. Montessori nízká postel je sice super, ale pro nás zimomřivce to prostě není to pravé. A tak jsme…
Vždycky, když píšu, co se u Sebastiána událo nového za poslední měsíc, mám problém vybrat o nejzásadnější, aby vás neznudilo těch 100 doprovodných fotografií. Ale bez nich by to nebylo ono 🙂 Za nejdůležitější okamžik považuji počínající zájem o odrážedlo Bunzi, které jsem opravdu dlouho hledala, až jsem na něj úplně náhodou narazila. Je to…
Sedmnáctý měsíc se točil kolem jo. To je totiž slovo, které Sebastián používá moc rád. Ještě umí nově taky haooo nebo něco v tom smyslu. Takže často volá tátovi do práce. A když jsem pryč já, píše mi z tátova telefonu esemesky. Dost oblíbené je i mňam. Když je doma dost ovoce, chleba a mozzarelly,…
Pro někoho nešťastné číslo, pro nás určitě šťastné. Sebastiánovi je třináct měsíců. Den před narozeninami udělal Sebík své první nesmělé, ale samostatné kroky. Přesně týden po oslavě začal chodit. Na ten jeho výraz a úsměv, kdy jsme na něj čekali s otevřenou náručí, nikdy nezapomenu. Opřel se o nábytek, udělal krok do strany a vydal…
Tak to přišlo. Dvanáct měsíců za námi. Rok od narození našeho Sebastiána. Neuvěřitelné. Dokud člověk neměl dítě, čas měl úplně jiný rozměr… Najednou to všechno tak utíká, syn roste doslova před očima a každý den přináší nové a nové zážitky a pokroky. Den před narozeninami udělal Sebastián své první samostatné kroky. Jako by věděl, že…
Co si budeme nalhávat, s dětmi to není jako s vínem. Nebo sýrem. Tady neplatí, že čím starší, tím lepší. Alespoň se to tedy nedá tak říct, pokud se bavíme o období v řádu prvních měsíců. Když už si myslíte, že slovo „režim“ přestává být cizím a spánek dítěte se vyskytuje v pravidelných intervalech, všechno…
Pořád hrabe Yasperovi do jídla. Pořád se pokouší otevírat všechny šuplíky a všechno z nich vyházet na zem. Pořád dělá u jídla kraviny. Pořád dělá kraviny s tátou. Pořád se rád nosí, doma i venku. Pořád si rád hraje s dřevěnými hračkami. Pořád chodí na nočník, úspěšně. Už bylo i první…víte co! Pořád vyžaduje psí…
O tom, jak už mi trochu hrabe a jak může takový (rodinný) život vypadat, jste se mohli dočíst nedávno v článku Rodičovská dovolená je… Nemůžu přesně interpretovat, co mi na něj řekla moje maminka, ale jisté je, že příběhy ze života jsou prostě nejlepší. V rámci idylického soužití naší čtyřčlenné rodiny se v podstatě nic nezměnilo (kromě…
Ahoj! Jmenuji se Kateřina. Je to už pár let, co jsem se díky synovi mohla stát autorkou knihy Na stolečku, a několik let navíc, co pro vás píšu tenhle blog. Vítejte!
