Tak už došlo i na mě. Já, která se straní všech míst, kde se vyskytují matky, tátové a veškeré další příbuzenstvo včetně jejich dětí. Jsem holt takový samotář. Mám ráda ty „svoje“ lidi. Jenže už to prostě nešlo. Musela jsem se se Sebíkem vydat na hřiště, abych se ho pokusila trochu unavit. Už ten jeho režim není, co to bývalo. Vyžaduje to nové schopnosti, moje.
Naštěstí máme hřiště hned za domem. Jedno vlastní a další k dispozici nedaleko poblíž Fitness stezky Rokytka. Takže jsme se vydali do jámy lvové. Čekala jsem, jaké nástrahy tam na mě budou přichystané. Abych se vyhnula pasti v podobě písku a báboviček, donesla jsem Sebíkovi kyblíček a on do něj začal sbírat kamínky. To je oblíbená činnosti, dávat něco do nádoby. A pak to z ní samozřejmě vysypávat. Taky jsme vyzkoušeli houpačku pro prťata. A nakonec top všech topů. Věc, o kterou se na hřišti děti skoro perou a která vydrží na svém místě jen za špatného počasí a v noci. Kouzelné červené autíčko, které musí rodičové tahat na již stokrát přetrženém provázku. Což mě vede k myšlence, že asi udělám dobrý skutek a spravím to. Nemáte doma prádelní šňůru?
Když jsem se jednoho dne snažila uspat ďábla v kočárku, a to se nepovedlo, zajela jsem ke hřišti, kde nikdo nebyl, a tak jsme mohli vyzkoušet pořádnou houpačku. Ale protože je to borec, nespadl a dokonce zamával všem divákům 🙂
Už se těším, až v létě vyzkoušíme lezeckou stěnu. Můj sen je mít takovou malou stěnu v pokojíčku, ale to bychom museli ten náš byt ještě trochu nafouknout.
No, a proč je tedy důležité chodit na dětské hřiště, i když to prostě nemáte rádi? Tak protože…
- nechcete mít z dítěte asociála, který nebude půjčovat svoje hračky nebo který si bude přivlastňovat ty cizí
- potřebujete potomka dostatečně unavit, aby si nedělal večer hřiště z vašeho bytu/domu
- je občas třeba zabít čas, jelikož dny jsou dlouhé… a bude hůř, až bude světlo aaaž do večera
- třeba taky proto, že to prostě děti mají rády
