Dlouho o nich nebyla řeč, ale určitě stojí za to zhodnotit, co jsme všechno vyzkoušeli, aby ty zuby rychle vylezly nebo alespoň přestaly bolet. Když to všechno začalo, nebyly Sebastiánovi ani 4 měsíce. Myslela jsem, že je to příliš brzo, aby mu rostly zuby, ale brzo jsem se přesvědčila, že to byl teprve začátek. První záchranou nám byla sousedská výpomoc. Podruhé jsme museli do lékárny pro těžší kalibr. A nakonec jsme sháněli po celé Praze olejíček, co se vůbec nedostane Sebíkovi do pusinky. Na všech těch gelech si totiž vytvořil asi nějaký druh závislosti a velice si na nich pochutnával. Snad ale i pomáhaly.
Vtipné na tom celém příběhu je asi to, že ty zuby vlastně za nic nemohly. Klubaly (a stále klubou) se velice nenápadně tak nějak po svém. Ale Sebastián projevoval už pár dní takovou nestandardní nespokojenost. Byla to zpráva. Od něj ke mně, od syna k mámě. Začal mi vysílat signály, že to mlíčko je sice moc dobré, ale že už mu tak úplně nestačí, a i když volá „ejo, ejo“ neboli „mám hlad“, nemusí se nutně spokojit jen s tekutou stravou. A tak jsme se před pátým měsícem dostali k metodě BLW, o které jste si již mohli na blogu přečíst.
Okurka
[irp]
Jak vidíte, začali jsme zcela v nesouladu se všemi návody na první příkrmy. Co se ale okurky týká, má dvě nesporné výhody. Když jí dobře vychladíte, poslouží jako chladítko na dásničky, když roustou zoubky. A také je plná vody, takže děti moc baví cucat a vysávat tekutinu.
Mrkev
Abychom ale tak úplně neporušovali pravidla a hlavně nenadělali pasku v Sebastiánovo bříšku, uvařila jsem na páře mrkev.
P.S. Na ten škrábanec pod okem se nedívejte, tomu miminku rostou nehty snad rychlostí světla!
1 Comment