Čtení pro dospělé: #knihaminimalismus od dívky s modrými vlasy

dne

Nevím, jestli je ta euforie, se kterou začínám psát tyhle řádky, způsobená vanou, do které jsem si po náročném dni se Sebastiánem (a 2 letech) nasypala pytlíček kouzelné soli od maminky, nebo prostě a jednoduše tou knihou.

Než jsem se ke knize dostala, uběhlo pár měsíců. Mezitím jsem stihla přečíst nějaké ty komentáře nebo shlédnout slavné video holek z nejmenovaného nakladatelství. Knihu jsem vlastně poprvé otevřela až v té vaně. Voda byla už skoro studená, ale já jsem prostě musela číst dál a dál. 

img_7137

Martina sice říká, že neví, proč se její kniha jmenuje minimalismus, ale já to vím přesně. Ten život je totiž tak jednoduše krásný! Nebo krásně jednoduchý. Ale je třeba si uvědomit, že vždy je takový, jaký si ho uděláme. Koho do něj pustíme. Jak naložíme s přebytky a nedostatky. Jak se chováme k sobě i k ostatním. Jak žijeme.  

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Není mi 15, takže vím, o čem mluvím. Jsem matka od dítěte a spoustou věcí, o kterých dívka s modrými (posléze růžovými, nyní asi hnědými) vlasy píše, jsem si prošla taky.  To je ale sakra klišé. Já mám ale klišé ráda. To jsou právě ty skutečné věci z našeho života. Věřím, že je v té modré najdete částečně taky.

Jak už bylo psáno v několika různých ohlasech na knihu, po jejím přečtení máte v hlavě trochu zmatek. Míchá se tam páté přes deváté. V jednu chvíli si chcete sbalit kufr a odjet k moři, v dalším okamžiku nemyslíte na nic jiného než na spánek. Řádky ubíhají a čísla stránek naskakují. Občas se objeví motivační citát, občas modrá barva. A vy chcete číst dál a dál, jen abyste zjistili, jak to vlastně dopadlo. A možná, jestli najdete odpověď na tu vaši otázku.

Přečtěte si také  Dětská knihovnička: Kdopak bydlí v ZOO

minimalismus

Nechci se v téhle recenzi patlat, proto to vlastně recenze tak úplně asi nebude. Takže jestli čekáte na pointu, o čem ta kniha vlastně byla, tak byla o… O všem a o ničem. O životě.

Když jsem jí v krkolomné poloze ve stydnoucí vaně četla, vypadl na mě lísteček. A na něm bylo poděkování. Tak krásně jednoduchý a pokorný může být život. Když děláme, co nás baví, nemáme zbytečně přehnaná očekávání a přesto si umíme vážit sebe i toho kolem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *