O teoretických znalostech průběhu porodu jsem již psala v článku Předporodní příprava, o téměř měsíc později už jsem se nacházela v ostré verzi porodu, takže nyní mohu srovnat, jaké jsem měla předpoklady a jaká byla skutečnost.
V první řadě je třeba říct, že jsem svůj porodní plán opravdu s sebou nevzala, a rozhodně toho nelituji, jak by se mohlo zdát. Na internetu jsem totiž měla možnost přečíst si nepřeberné množství příběhů z porodů různě laděných maminek, tedy od těch, co chtějí za každou cenu rodit císařským řezem, po ty, co preferují a dělají všechno pro to, aby prožili hypnoporod bez jakýchkoliv vnějších i vnitřních zásahů. Všechny tyhle ženy měly a mají ale jedno společné, ať už si svůj porod představují jakkoliv, dopředu nelze nic určovat či předvídat.
24 hodin před porodem
Rozhodně nespoléhejte na to, že pokud vám praskne plodová voda, poteče to z vás proudem. Když jsem na apríla venčila psa a uvnitř mého břicha pocítila bodavou bolest, bylo jasné, že se začíná něco dít. Od této chvíle jsem ve své hlavě bojovala s tím, že buď na sklonku těhotenství začínám trpět inkontinencí (nic neobvyklého) nebo mi „praskla“ plodová voda. O prasknutí se totiž nedalo moc mluvit, množství odtékající vody bylo velice malé, leč ne úplně zanedbatelné. A tak se jelo s třítýdenním předstihem do porodnice 🙂 V těhotenské průkazce mi sice tou dobou chyběl výsledek stěru na GBS (přítomnost Streptokoka skupiny B), ale nemohla jsem nic riskovat. V porodnici udělali prostřednictvím Temešváryho roztoku test na přítomnost plodové vody a po jeho potvrzení mě ubytovali. A je to tady! Díky odtékající plodové vodě mi musela být podána infúze s antibiotiky, aby se minimalizovala nákaza novorozence a látka se tak dostala do krevního oběhu plodu.
12 hodin před porodem
Mezi téměř nočním příjezdem do porodnice a ranní vizitou se příliš nezměnilo, lékařka po vyšetření čípku zhodnotila, že se neotvírám (není kudy ven), tudíž je třeba porod vyvolat. Na takový proces bych nejspíš za běžných okolností nepřistoupila, jenže už to bylo 12 hodin od doby, co se bazének, kde se moje děťátko bezpečně koupalo přes 8 měsíců, začal vyprazdňovat, s každou hodinou byl jeho pobyt uvnitř riskantnější.
Dostala jsem tedy Prostin, tedy vaginálně zavedenou tabletu obsahující dinoproston (látku podobnou hormonům), která stimuluje dělohy ke kontrakcím způsobem, který je podobný kontrakcím dělohy při porodu. Od kamarádky jsem věděla, že ani 2 takové dávky nemusí nic znamenat, a až do odpoledních hodin jsem byla celkem klidná. Dokonce jsem zavolala svému příteli, aby přijel a dělal mi společnost při chození po chodbách porodnice, dokud se tělo samo nerozhodne rodit.
8 hodin před porodem
Příjezdem drahé polovičky jako by se všechno v mém těle rozhodlo proces porodu co nejvíce urychlit (asi na něj čekalo). Při každém míjení básničky visící na zdi a začínající slovy červené korále přišla kontrakce a v průběhu hodiny už to byly kontrakce o velké síle.
2 hodiny před porodem
Abych pravdu řekla, od příjezdu přítele až do sedmé hodiny večerní si toho příliš nepamatuji, kontrakce byly opravdu síla a každá žena, která si je prožije, nenajde srovnání s ničím, co dosud poznala. Je to takový druh bolesti, který otupí vaše svalstvo i mozek a který nedokážete v tu chvíli žádným způsobem ovlivnit. Když se po dalším bolestivém vyšetření večer konečně ukázalo, že jsou porodní cesty připraveny, šlo se konečně na sál.
Nejspíš jsem se nezmiňovala, ale přítel si nepřál být u samotného porodu, na sále ho tedy vystřídala moje nejlepší kamarádka, která stihla přijet v podstatě jen tak tak. Dala jsem si hodinu v teplé vodě ve sprše, ale že bych to považovala za extra úlevu říct nemůžu. Přesunula jsem se tedy na porodní box, tedy do místnosti, kde jsem měla strávit následujících pár hodin až do příchodu miminka.
Neváhala jsem, když mi byl nabídnut epidurál, nikdy jsem nezažila větší úlevu. Teplo v končetinách, „nadhled“ nad kontrakcemi a celková psychická pohoda přispěly tomu, že se za pomoci mojí skvělé kamarádky a také úžasné porodní asistentky (mimochodem to byla stejná osoba z porodního kurzu) narodil v 22:09 náš syn. Kamarádka přestřihla (po dotepání pupečníku) šňůru a také pořídila velice autentické fotografie i video ze samotného porodu, které mě dojmou vždy, když se na ně budu znovu v soukromí dívat. Placenta se porodila také velmi záhy.
02.04.2016 22:09
Krátce po porodu jsem byla informována, že mi byl proveden nástřih hráze, nyní bylo třeba ještě ránu zašít. Ani jedno z toho nebolelo a rozhodně to nepřispělo k tomu, že bych měla ze svého porodu nějaké špatné pocity.
Po porodu placenty, prvním ošetření a lehkém očištění miminka, které proběhlo na sále, byl čas, aby svého syna přišel přivítat i jeho tatínek. V porodním boxu jsme společně strávili v soukromí 2 hodiny, tenhle čas byl jen náš a já mám slzy v očích, když na to vzpomínám. Neskrývané dojetí čerstvého tatínka, první pohled z očí do očí s naším synem…
