Když jsem byla malá, první místo, kam jsem se u babičky zašila, byla její spíž. Tahle malá místnost s ještě menším oknem byla plná sušenek, sklenic a konzerv. Pamatuju si, že jsem si z každé návštěvy odnášela plno dobrot, a vlastně to dělám doteď.
O to větší pak bylo rozčarování, když jsem se nastěhovala do prvního podnájmu a zjistila, že nemám tyhle provianty kam ukládat. Bohužel se stejná situace opakovala s dalším a dalším bytem, kde jsem bydlela, a tak mi jednoho dne došla trpělivost. Už mě nebavilo neustále kupovat nové zásoby brambor, cibule nebo česneku, protože ty původní zplesnivěly nebo začaly klíčit.
Takže jsem si začala pokládat otázku, jak uchovat zeleninu a vyhnout se tak vyhazování peněz za plesnivé kousky.
Zprvu to vypadalo jednoduše, protože jsem zadala do vyhledávače dotaz na „skladování potravin“ a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. A bylo jich milion.
Při procházení jsem ale zjistila, že nehledám úplně typické rady, že:
- na lednici si mám dávat pozor, protože je v každém jejím patře jiná vlhkost a patří tam i jiné potraviny
- když nemám spíš, můžu potraviny ukládat do bedýnek na balkoně, ale musím přitom dávat pozor, aby nemrzlo
- lze uchovávat potraviny i ve sklepě
A další a další chytré rady na skladování, jak se obejít bez spíže.
Chci to mít doma hezké aneb jak přijít skladování potravin na kloub
Co když nemám možnost skladovat potraviny ani na balkoně, ani ve sklepě, nechci je uchovávat ani v lednici a už vůbec netoužím po tom mít doma nevzhledné krabice vystlané slámou, což je mimochodem jedna z rad, jak zeleninu udržet co nejčerstvější.
Chtěla jsem zkrátka něco, co bude neobyčejné, dobře udržovatelné, vejde se do toho spousta kilogramů zeleniny, a zároveň vše zůstane svěží a nebude to náchylné k hnilobě a dalším vlivům, které s sebou nesou moderní domovy.
Žádné provizorní řešení, chaos a zbytečné zabírání místa. Chtělo to nějaký stylový, ale funkční doplněk do kuchyně. Nejsem ani žádný uklízecí maniak, takže nepřicházelo v úvahu pořizovat nějaké košíčky, další poličky apod.
A tak se zrodil nápad na papírový sáček. Jak jednoduché. A jak překvapivé, že i mezi papírovými sáčky se daly najít takové, které jsou na potraviny nejen vhodné, ale taky funkční.
Vybrala jsem pytel o výšce 38 cm na brambory, podle mě se tam vejde tak 3 až 5 kilogramů, ale my doma tolik nikdy nemáme, tak by se hodila nějaká mezi velikost. A menší pytel o výšce 27 cm je zas naprosto skvělý pro cibuli i česnek. Pytle jsou z omyvatelného papíru, ale uzavírají se pomocí bavlněného vršku se stahovací tkaničkou.
Ale když pořídíte dva stejné pytle na dva různé typy zeleniny, jak je rozlišit? Jsem hračička a tak první, po čem jsem sáhla, byl štítkovač. Už jsem takhle vytvářela štítky pro nové kořenky, a tak jsem šla na jistotu a vyrobila štítky i pro své nové skladovací pomocníky. Co říkáte, povedlo se mi to?
