Děti Rodiče

Dvacet: Náš budíček nosí pyžamo

Od té doby, co má Sebastián novou postel, je to jeho spaní docela zábava. Když nepočítám boule na čele, co si pravidelně odnáším, když odcházím z uspávání, tak se občas půlka Sebíka zjeví mimo vyhrazený prostor pro spaní. Občas ale gravitace funguje ještě lépe.

V listopadu jsme nezapomínali ani jezdit do školky, tedy alespoň dokud Sebík neonemocněl. Kromě povinností v kuchyni a v prádelně proběhly i menší šarvátky, ze který se nakonec vyklubaly zápasy v bahně.

Zcela naivně jsem také Sebastiána několikrát vyvedla do společnosti na dětské dílny při národní galerii. Tento nápad, zdá se, byl poněkud nešťastný. Aneb 2 minuty hra a 20 minut blbosti.

Byli jsme se také podívat na ukázkové hodině v montessori školce. A trénovali jsme i doma na stolečku.

Samozřejmě jsme pro sebe i pro vás hledali nová zábavná místa, která budou děti bavit. Kromě bezplatného dětského koutku v jednom obchodním centru doporučujeme také jízdu tramvají. Desinfekční gel s sebou, prosím.

Vysokou míru kreativity bude mít asi po babičce. Zatím se však věnuje zejména tetování na tělo, malbám na stěnách a křídě ke svačině.

Vždycky jsem si přála mít alespoň jedno do týdne snídani do postele. Ale asi by mě víc potěšilo, kdyby to nebylo v 5 ráno.

Taky jsme výletili. A testovali dětská kupé ve vlaku, kde dort stojí 10Kč! Nejeli jsme ani pinďolínem, ani Leošem, ale svezli jsme se žlutým.

Nakonec bych se vám chtěla omluvit za skluz v článcích a také jejich menší množství. Celý podzim jste mě krásně zásobovali objednávkami knihy Na stolečku, a tak jsem od října až do posledního týdne před Vánoci trávila ve frontách na poště více, než je zdrávo. Do konce roku si dám ještě takové malé prázdniny, ale pak se vám budu zas věnovat, slibuju!

 

2 Comment

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..