Když naučíte dítě zapínat pračku, můžete si byt jisti, že ji v nestřežených chvílích bude stejným způsobem i vypínat. Chlapi se snad nikdy nenaučí prát!
Na hřišti bude místo lopatky používat kus lavičky, která se utrhla při bouřce. Když použije lopatku, zřejmě bude chtít ochutnat (kamínkový) guláš od kámošky.
Zmoklé křídy zakousne místo lentilek. Vždyť jsou taky hezky barevné.
Když vám sousedi půjčí zahradu s pergolou, abyste (si) napustili bazének, počítejte s tím, že se do něj dítě počůrá nebo pokaká. Nebo obojí. Když budete mít štěstí, trefí se mimo bazén a pak do toho šlápne(te). Urinoterapie je u dětí vůbec oblíbená. Začne to zmíněným čůráním do bazénu nebo do vany. Další level je nočník. Kromě zadku se do něj vejde totiž ještě slon, kniha nebo zubní kartáček. Nedávno měla nas*áno v kožichu i veverka.
Pokud nejste fanda do aut, asi vás nepotěší, že již v tomto věku začne dítě prahnout po poznání, jaké značky existují. Projít přes menší parkoviště trvá přibližně 20 minut. Auta zkoumá nejen očima, ale také rukama. Dítě má bejt pořádně špinavý, že jo.
I když dokáže tisíckrát slézt v pohodě schody (vůbec dát schody na dětské hřiště mohl jen blbec), po tisícíprvní z nich spadne a na obličeji si vytvoří malbu od Picassa. Jednorožec se ze Sebastiána stává pravidelně zhruba každé dva dny. Naposledy to narval hlavou do skříně, když se honili se psem. Když nechci, aby psa vůbec týral, musím mu uvázat na vodítko nějakou jinou oběť. Občas to odnese Bambi.
Na svatbě kamarádky bude jako jeden z mála hostů trsat na všechny písničky a odmítat odejít domů. Kdyby už aspoň mohl řídit, když nepije (alkohol). Na otázky, kdy se budou rodiče brát, odmítá odpovídat.
Když mu chcete dát sušenku, ukáže směrem ke stolu, jakože přece u toho nebude stát jako bufeťák. Když naklání hlavu na stranu a šibalsky na vás kouká těma svýma modrýma kukadlama, neflirtuje. Zcela určitě v tom samém okamžiku padá na podlahu chleba. Namazanou stranou dolu.
Období separační úzkosti po druhé se projevuje tím, že s tatínkem je ochotný maximálně vařit kafe.
Před spaním vytáhne celou knihovnu a dožaduje se prohlížení. Takovýto „chtěla bych, aby měl rád knihy“. Aha! Ale ne v 10 večer!
Ještě úplně nezjistil, že fixy a pastelky kreslí i na zdi. Zatím tvoří něco jako tetování na svém vlastním těle. Asi inspirace Musou.
Taky začíná diskutovat. Zatím to zní jako „bebebebebe“ nebo dědědědě“, ale ve většině případů je zjevné, že se jedná o protest.
