Není to tak dlouho, co jsem si připadala úplně vycuclá (vlastně doslova). Jediné, co jsem si přála, bylo nakoupit zásoby mlíka v prášku a nahradit prso flaškou. Sebastiánovi bylo něco kolem 6 měsíců. Byla jsem s tímhle rozhodnutím srovnaná, vedlo mě k tomu víc důvodů. 

1. Některé maminky při kojení přiberou. Já jsem jedla za dva, a přesto jsem se velmi brzy jsem se vrátila na hmotnost, kterou jsem měla před těhotenstvím. 
2. Sebastián byl závislý na mně a já na něm. Bylo nemyslitelné ho opustit, i když jen na pár hodin. Nemáš mlíko, s tebou nebudu.
3. Nechtěla jsem už fungovat jako lízátko. Nebo dudlík. 

Umělé mléko v láhvi, byť obal hlásal, že je inspirováno tím mateřským, se rozhodně s úspěchem nesetkalo. Nevzdala jsem to. S ohledem na zavádění prvních příkrmů se v jídelníčku objevily ranní kaše, kam se umělé mléko dalo skvěle schovat. To fungovalo. 

Čím víc „normálního“ jídla dostával, tím více mu přicházel na chuť. A tím méně vyžadoval kojení. Bez toho se ale neobešel při uspávání… Z kojícího maratonu se ale stal hezký večerní rituál. A já jsem se pomalu začala zaměřovat na to své přibírání. A pak to přišlo.

Proč jsem se rozhodla nepřestat kojit

Začalo to střevní chřipkou. Napřed já, pak Sebík, nakonec i Martin. Bylo nemyslitelné vařit nebo do Sebíka ládovat jídlo. Stejně neměl chuť. Mateřské mléko je nejlepší probiotikum. Neexistuje lepší lék, který by dal trávicí trakt v tom malém tělíčku za tak krátkou do pořádku. Sebík se vyléčil za jeden den. Po téhle zdravotní eskapádě celé naší rodiny se daly věci zpět do původních kolejí. Než přišly horečky. 

Horečky byly teprve peklo. Na první pohled, než dojde dětem energie, nic nepoznáte. Ale pak tu kulaťoučkou hlavičku pohladíte. A hoří vám ruka. Myslíte jen na to, kam jste uklidili teploměr (a jestli jsou v něm baterie) a jak se vyvarovat febrilním křečím. Doporučuji absolvovat alespoň krátký kurz první pomoci. Rozhodně to pomůže k tomu, že vás 38,9 na teploměru nevyvede hned z míry. A pak už to jelo…

Panadol, nurofen, kojení, nošení, panadol, nurofen, kojení, nošení… A tak dokola. Celé 3 dny. Do toho se přidala zácpa. Takže k horečkám, které neměly jasný původ, se připojilo tlačení bříška. A tak jsme masírovali, cvičili, nahřívali, aplikovali kouzelný olejíček, použili rektální rourku, pili hruškový džus se sušenými švestkami. Sorry za to množné číslo, ale tady to byla prostě týmová práce. Večer se doslova po*ral. A máma měla radost z h*ven. Velkou. Jeden problém vyřešen. Čtvrtou noc a ráno propotil Sebastián pyžamo i prostěradlo. Tělo zabojovalo. Odpoledne už byl zpět Sebastián ve (skoro) plné síle. A hlavně bez horečky.

Co na to odborníci

Dovolte mi také citovat porodní asistentku paní Annu Kohutovou. Neznám jí osobně, ovšem přesně vystihuje, co jsem tím vším vlastně chtěla říct…

Velmi často mi píšete a žádáte o radu v případě, že vašemu dítěti je nutno provést bolestivý zákrok, např. odběr z patičky po porodu, zda máte být u něj přítomny či použít nějaký lék na uklidnění. Ten nejúčinnější analgetický účinek je přítomnost samotné matky, ideálně, která kojí. Kojení je léčivé. V mateřském mléce jsou kromě jiného přítomny probiotika a prebiotika, ale také oxytocin, o kterém víme, že dokáže zázraky.
V případě hospitalizace dítěte velmi často dochází k oddělení matky od dítěte s argumentem, že dítě nyní potřebuje lékařskou péči a matka svou přítomností může léčbu narušovat. Nic z toho se nezakládá na pravdě. Podpora zdraví má být nejen fyzická, ale také psychická, tyto složky nelze oddělit. Přítomnost matky u hospitalizovaného dítěte napomáhá jeho rychlejší rekonvalescenci, matka mu dodává pocit blízkosti a bezpečí. Matka patří vždy k dítěti, ať je zdravé či nemocné.

(ne)Kojit není vždycky volba

Během všech našich nemocí jsem si uvědomila jednu věc. Že jsem na sebe docela pyšná. Že jsem to kojení nevzdala, ani když jsme byli dlouhých 7 dní v porodnici a Sebastián pořád nechtěl pít. Když jsem pak přišla domů, některé (přirozené) kojící polohy mi dělaly sakra problém. V tom mi pomohla hodně Katka Tůmová, poporodní dula a skvělá fotografka. Ale ne každý má to štěstí. Nebo spíš každá. Někdy to prostě nejde, ani když hodně chcete. 

Jak dlouho budu teda kojit?

Zajímavá otázka, na kterou neznám tak úplně odpověď. Trochu ale přede mnou stojí pomyslný deadline, a to moje svatba. Přeci jen se soukat ze svatebních šatů a kojit by nebylo úplně ideální. Nechci ani volit samoodstav. Nejspíš na to ještě nejsem připravená. Ani Sebastián. Věřím, že ten pravý okamžik přijde tak nějak včas.