Šaty 1. část/říjen 2016
Ač by se to mohlo zdát zbytečné, jako další v pořadí jsme začali řešit, co si vezmeme na sebe. Byla to také jedna z položek, kterou jsme hodlali pojmout co nejvíc prakticky a za kterou jsme nebyli ochotni zbytečně utrácet.
Ač mám ráda tradiční záležitosti, svatbu bych chtěla mít pouze jednou v životě a rozhodně jsem nehodlala být nudná nevěsta. Od původního záměru mít takzvané retro šaty s červenými prvky jsem ale časem upustila. Najednou mi bylo líto, že nebudu za princeznu, a tak jsem začala pátrat po šatech, které si nebudou lidé plést s polárkovým dortem. Navíc, chtěla jsem prostě nachystat Martinovi překvapení. Až do poslední chvíle totiž netušil, jak moje šaty vypadají. Tady teprve začíná pravá legrace!
Nešla jsem do klasického svatebního salonu, ale šaty jsem hledala na internetu. Našla jsem je během chvilky. A byly jen za zlomek běžné ceny, za kterou si je můžete zapůjčit. Když jsem balíček vyzvedla a otevřela, nebylo tam vůbec objednané zboží. Jako by to byl osud, který říkal, že první nápad platí, druhý leze z gatí. Druhý pokus. Balíček už obsahoval ony šaty, ale nechtějte vidět, jak jsem v nich vypadala. Jen pro silné povahy. Nechala jsem vybírání šatů chvíli spát. A na konci roku přišla další šance. Několikaměsíční hledání dalo mým představám jasné obrysy, a tak jsem vybírala celkem najisto.
Šaty 2. část/prosinec 2016 – leden 2017
Šaty jsem měla vybrané už v prosinci. A neměly celkem konkurenci. Nečekejte žádná zvučná návrhářská jména ani názvy salónů. Trocha krajky a tylu, pár knoflíčků. Měly jedinou chybu, pro mou malou postavu byly příliš dlouhé, což byl úkol pro šikovnou švadlenku. Tu mi ale domluvila kamarádka! Pomoc hledejte prostě ve svém okolí.
V prosinci také našel pod stromečkem Martin svůj poukaz do panského krejčovství. Vybrali jsme kalhoty v barvě námořnické modři a bílou košili s jemným vzorem, kterou ušili přímo na míru. Skvěle ji doplnili manžetové knoflíčky, které byly také vánočním dárkem. Boty si vybral Martin sám! Téměř všechny části svatebního obleku pro ženicha jsme vybírali tak, aby je Martin mohl oblékat následně i do práce.
Sebastián šel po vzoru tatínka, takže bílá košile, modré kalhoty a vestička. Všechny moje kluky, včetně našeho buldočka Yaspera, dozdobil stejný červený motýlek.
