Dlouho jsme o tom místě slýchávali a stejně tak dlouho jsme odolávali, než nás jednoho dne nohy donesly až do areálu fotbalového klubu Spartak Hrdlořezy. Nejsme žádní velcí fanoušci fotbalu, vlastně žádného sportu. Ale toto místo potěší celou rodinu bez rozdílu. Břežanka.
Hiště a nuk
To, co vás sem naláká, bych nazvala slovy Sebastiána „a hiště a nuka“. Toužíte po překladu? Břežanka, jak praví její název, leží u břehu řeky Rokytky v pražské čtvrti Hrdlořezy. Pokud půjdete přírodou (přes zahrádky a lesem od Hloubětína) nebo přijedete autem, vždycky vás to dovede do „fotbalové“ restaurace.
Přiznám se, neměli jsme žádné hotové jídlo, ale kamarádi si zdejší kuchyni velmi pochvalují. I o víkendu totiž nabízí několik teplých jídel. A taky klasické stálice od párku v rohlíku přes domácí bramborové lupínky po lívance s ovocem. Jak už jsem naznačila, největším lákadlem pro děti budou zřejmě nanuky. Žádný supermarketový výběr, ale oblíbené tvarohové i ovocné zde najdete. Pro rodiče (takže pro mě) je největším zdejším potěšením plzeňská dvanáctka. Ta je díky velké výtoči vždy čerstvá a moc dobrá.
Ale co vás asi dostane, je to velké hřiště. Nechybí nic, co by děti neměly rády – houpačky (pro malé i velké), skluzavky, trampolíny, dopravní hřiště, dětská lanovka, pískoviště, trampolínu… Až sem půjdete, nezapomeňte si deku, protože laviček pro rodiče je zde pramálo.
Z hřiště si odnesete pár věcí: děti špinavé nohy od písku a hlíny a trika od zmrzliny, minimálně 0,56 promile v krvi a pocit, že děti i rodiče strávili dalších pár šťastných hodin spolu.
My jsme si z jedné návštěvy něco neodnesli, boty. Sebastián chodí pořád bos, a tak když se schylovalo k pořádné bouřce, sbalily jsme s kamarádkou děti a běžely rychle domů. Boty zmokly, hezky se umyly, ale čekaly tam na nás.
