V rámci tradic jsme se rozhodli, že se zúčastníme vítání občánků, které naše městská část pořádá pro děti od pátého měsíce až do jednoho roku. Nejspíš bychom na to ani nepomysleli, ale někde jsme zahlédli upozornění, že pozvánka na akci není z důvodu ochrany osobních dat (již od 2013) zasílána automaticky. A tak jsme se přihlásili a šli.
Nikdy bych nevěřila, že to pro někoho může být až tak významná událost, že sezve polovinu své početné rodiny. Takže kromě dětí, rodičů a sourozenců se v obřadní síni tísnili ještě prarodiče, tetičky i kamarádi. My jsme se všichni tři slušné oblékli, Sebík to vzal opravdu zodpovědně a vyfešákoval se dokonce motýlkem, a vyrazili bez asistence.
[irp]
Jak to probíhalo
Paní referentka z oddělení kultury, mládeže a tělovýchovy nás hezky uvítala a usadila. Následovala řeč pana radního, u které jsem si musela napočítat do deseti, abych nedostala záchvat smíchu. Ale jak bylo řečeno, pokud se vám něco nelíbilo, nechte si to pro sebe, a šiřte jen to dobré. Dále bylo na programu focení v kolébce a rozdávání dárečků. Zlatý přívěsek čtyřlístku, heboučká deka, polštářek ve tvaru medvídka a tak dále. A další focení. Mimochodem foto za dvacet korun, zhruba osm kousků přijde domů i se složenkou. Po třiceti minutách už začaly být děti vesměs všechny nevrlé, ale obřad se chýlil ke konci.
Kdo čekal, že maminky dostanou rudé karafiáty, ten se nedočkal. V tomhle musím pochválit paní referentku, která má určitě v hlavě všech pět pohromadě a která měla (na rozdíl od strojeného proslovu pana radního) hezkou řeč o tom, jak je třeba si vážit zázraku, na základě kterého jsme mohli přivést na svět naše děti. True, true.
