Jsem nějaká nostalgická. Ale předpokládám, že to už teď budu pořád. Při prohlížení fotografií s bříškem třeba (a to nemám žádné profi). První jsem vyfotila v den, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Tu poslední fotku s bříškem jsem stihla pořídit asi 30 hodin před porodem.
A pak mám taky slzy v očích, když se probírám těmi stovkami obrázků, které jsme stihli pořídit od narození Sebastiána. Bude to znít asi jako klišé, ale fakt si nenechte ujít ani jediný okamžik, protože ten čas už zpátky vrátit nejde. Ještě před chvílí jsem měla tenhle roztomilý, kulaťoučký pupíček, který jsem každý večer s láskou mazala levandulovým olejíčkem (to jako aby se nám oběma hezky spinkalo), a najednou jsou tomu pupíčkovi ušatému 3 měsíce.
I když padám někdy v noci na hubu, bolí mě hlava z nevyspání a netuším, proč to miminko zas brečí, vím, že se mění a roste každou minutu. A já o to nechci přijít.
„Za každým úžasným dítětem stojí máma, která si občas myslí, že to vůbec nezvládá.“
Vždyť od narození přibral víc jak dvě a půl kila a vyrostl o víc jak deset centimetrů. Byl tak malinký a křehký! A teď už jsou mu tři měsíce, čtvrt roku, takže je zhruba 91 dní, 2184 hodin, 131040 minut a 7862400 vteřin na světě. Ufff.
Jestli můžu poradit, foťte si a natáčejte každou kravinu, co vás napadne. Nikdy nevíte, jestli zrovna tohle nebude ta důležitá vzpomínka!
Typickým příkladem jsou pro mě fotografie, na kterých kojím. Málokdo si umí představit, jaká je to fuška, aby se naučilo tak malé miminko jíst. A přitom je to základní lidská potřeba. Z porodnice nás pouštěli s přezdívkou Šípková Růženka. Sebastián dospával ty tři týdny, o které přišel dříve na svět. Pořád jenom spal a skoro nejedl. První kojící fotku z domova jsem pořídila druhý den doma v šest ráno, najednou ze mě spadl všechen ten nemocniční stres a Sebík začal úspěšně svůj „boj o život“. Nakonec právě kojící fotky hrály velkou roli ve fotosérii, kterou pro nás vytvořila Katka Tůmová, o které jsem se zmiňovala zde.
Další, co stojí za zmínku, je naše domácí video natočené opět někdy v ranních hodinách. Hlavními aktéry jsou táta a syn. Povídají si o tom, jak je fajn se kvalitně vykakat! To byste museli slyšet (nemůžu ho zveřejnit, přítel by mě zabil). Sebastián se smál dlouho a široce, bylo to tak sladké a upřímné! Můžete si to ale vynahradit videem zde.
Vývoj dětí je vůbec takové zajímavé téma, neexistuje totiž žádný řád, podle kterého se dá univerzálně jet. Tabulky jsou k ničemu, i když se jimi musí lékaři víceméně řídit. Není špatně, když se dítě obrátí na bříško hned ve dvou měsících nebo že čeká až do čtyř. Stojí už v pěti měsících, ale v roce ještě neumí chodit? No a co. Příčetným matkám záleží na osudu jejich dětí víc než na čemkoliv jiném na světě, ale někdy dělají až moc pro to, aby bylo jejich dítě dokonalé. Vozíte v kočárku nebo nosíte? Kojíte nebo krmíte umělým mlékem? Má nebo nemá dudlík? Papírové nebo látkové pleny? Ani jedno a ani druhé není špatně. Nesnáším fanatické matky, zpravidla členky nějaké tematické skupiny, které kritizují všechny, co to dělají jinak než ony. A nikdy přede mnou nepoužívejte slovní spojení „separační pomůcka“, ať už si o mé výchově myslíte cokoliv. Děkuju.
„Jedna dobrá matka znamená víc než sto učitelů.“
A co bych vám tak ještě řekla?! Že jsem šťastná máma? To je jasný. A třeba nám taky dejte, prosím, váš hlas zde 🙂 Děkujeme :*
