Pro někoho nešťastné číslo, pro nás určitě šťastné. Sebastiánovi je třináct měsíců. Den před narozeninami udělal Sebík své první nesmělé, ale samostatné kroky. Přesně týden po oslavě začal chodit. Na ten jeho výraz a úsměv, kdy jsme na něj čekali s otevřenou náručí, nikdy nezapomenu. Opřel se o nábytek, udělal krok do strany a vydal se naším směrem. Takové malé zázraky! 

Spolu s prvními kroky přišly ale také první horolezecké pokusy. Je až k neuvěření, co ti malí technici zvládnou vymyslet. Přistavit nočník, stoupnout si na něj a šup, už je na pohovce (a výše). Stejně jako umí lézt nahoru, umí se také plazit po podlaze a hledat Wilsona (Yasperův míček). Dětský mozek by se neměl podceňovat, těm droboučkým bytostem to pěkně pálí!

Spánek

Sebastián začal také více spát. V noci! Aleluja. A o to méně přes den. To znamená více chodit na hřiště a pískoviště, více si s ním povídat při prochazkách, více ho zapojovat do činností (díky za učící věž). 

Procházky

S prvními opravdu teplými slunečními dny se chodíme projíždět (a teď už i) procházet do nedalekého parku. Sebastián objevuje zázraky přírody a začíná nemít alergii na sluneční paprsky. 

Montessori

Když už nevíte, jak dítě zabavit naučte ho pomáhat v domácnosti. Je to užitečné a navíc se tím přirozeně učí (paní Mária by měla jistě radost).

Vzkaz v obýváku

Za to největší řev provází stále přebalování a oblékání. Když ani jedno z toho nejde, propustím Sebastiána s holým zadkem, aby si šel hrát. Nese to s sebou určitá rizika. Jako třeba když po chvilce nepozornosti najdete uprostřed obýváku čerstvý hnědý vzkaz.