Devatenáct: Dynamo

Jak už jsem několikrát psala, když už si myslíte, že tak nějak všechno zapadlo a najel se nějaký režim, najednou se všechno obrátí a je to v pytli.

Na začátku podzimu jsme se rozhodli Sebíkovi apgrejdovat pokojíček. Montessori nízká postel je sice super,  ale pro nás zimomřivce to prostě není to pravé. A tak jsme pořídili postel pro velké kluky. A Sebastián byl nadšený. Kromě tepla to přineslo i pozitivum pro rodiče, protože Sebík začal ve velké posteli daleké lépe spát.

Opět jsme nejen pro naše čtenáře objevovali novinky na území Prahy neboli program vhodný i pro nejmenší děti, které je prostě třeba zabavit něčím novým asi každých 30 minut. Takže jsme zašli do muzea. Na otevření nové stezky poblíž Rajské zahrady. Na hokej. Do lesní školky. Do zooparku se sestřenkou. Na výtvarné dílny. Podnikáme toho opravdu hodně, až si někdy řikám, aby to ten můj dolleří diář unesl. Jenže každý, kdo Sebastiána zná, ví, že unavit ho prakticky nelze a že doma ho nebaví pozemní aktivity, nýbrž přistavování čehokoliv, po čem by se dalo vylézt výše. Takže kromě sebevražedných sklonů dítěte se občas přidají sklony vražedné ze strany matky, a tak je prostě lepší se sbalit a někam zajít. Takže snad bude brzy čas vám všechny naše zážitky popsat trochu podrobněji.

Důležitým milníkem v rámci devatenáctého měsíce je fakt, že se Sebastián odstavil a tudíž již nevyžaduje kojení ani večer před spaním. Jsem ráda hlavně za to, že se to stalo přirozeně. Někdo by možná mohl namítat, že je to brzy, ale kojení je náročné. Do určitého věku krásné, ale později už jen náročné. A já navíc nemám ráda závislosti jakéhokoliv druhu. Je to fakt úleva, když může uspávat tatínek. Někdy totiž musím odpovídat na vaše zprávy a balit vaše knížky Na stolečku. A prostě být Kateřina sama 😀

Přečtěte si také  Šestnáct: Pan ředitel

Přes všechny snahy být dobrým rodičem se to prostě někdy povede 🙂 Někdy ho před tou televizí stejně najdeme, protože se sám naučil (odkoukal), jak se zapíná počítač, monitor, jak se přepíná ovladačem na lepší program… A večer se v posteli převaluje, až se z toho skoro odvalí z postele, ale neprobudí se a tvrdě spí v té nejvíc vtipné poloze. Nebo takovýto když vaše dítě padne hubou přímo do bláta a vy místo hysterického záchvatu, jestli se mu něco nestalo, máte záchvat smíchu a berete do ruky mobil, abyste si udělali památku.

Sebastián svůj devatenáctý měsíc zakončil po změně času a bylo to velkolepé, jelikož se mu několikrát podařilo vstávat kolem 5 hodiny ráno. V tuhle dobu nejsem ani vyspalá, natož použitelná, takže jsem začaly téměř každý večer péct sladké moučníky, abych ranní budíček „mami mňam“ uspokojila co nejrychleji a nejlépe ještě se zavřenýma očima. Jen ve výjimečných případech jsme se ale vraceli zpět do postele. Nyní už je to docela v pohodě, každý den 6:41 a na minutu přesně.

Share on FacebookEmail this to someonePrint this pageTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestShare on LinkedInShare on YummlyShare on RedditShare on Tumblr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *