Co si budeme nalhávat, mateřská dovolená je vlastně trochu jiný druh práce. Dokonce bych řekla, že z hlediska vedení, je to tak trochu šikana. Šéf ti stojí pořád za zadkem. No, spíš leží. Nebo sedí. Nebo se tě prostě drží jako malé gorilí mládě (škoda, že nemám ty chlupy, ušetřila bych za šátky a nosítka). A když se ti konečně v tom pracovním shonu podaří udělat oběd, šéf ti čučí do talíře, zatímco jeho pohled říká „uvař mi KAFE S MLÍKEM BEZ KAFE“, dohlíží na tebe ve spánku a sleduje tě i na záchod. Mimochodem čůrat se šéfem na klíně je asi stejně pohodlný jako mít zlomený obě ruce.
Tenhle malej šéf je to nejlepší, co mě mohlo potkat.
My matky máme ale občas právo mít MLÍKO NA MOZKU. Tenhle stav se snažím zahnat studiem nejrůznějších informací, co se péče o šéfa týká. Vynechávám články typu „Co nikdy neříkat šéfovi“ a „Jak se chovat, aby vás měl šéf rád“. Oproti tomu si raději přečtu nejnovější poznatky ohledně zdravotní péče a stravování bezzubých tvorů. Je to věda, i když stejně pokaždé zabřednu do rozmixované mrkve s bramborem nebo začnu zpívat holku s modrýma očima.
Zároveň nechci, aby byla Káťa s krokodýlem jenom plná plků o tom, kdy se mají malý dětem stříhat nehtíčky nebo jak bojovat s potničkami. Snažím se taky o trochu nadhledu. Ale někdy to jde těžko, protože měřím jen 156 centimetrů.
Už jsem tak zblblá péči a neustálými obavami o malého šéfa, že se mi zdají noční můry, ve kterých hraje hlavní roli. Třeba nedávno jsem měla sen, že mi šéf upadl ve spánku na zem z postele a zlomil si čelist. Fuj. Ráno byl ale zdravej jako řípa a jeho zdravá čelist sála vší silou.
Dobrý je, že tenhle šéf není moc velkej pedant na úklid, stačí mu pořádek ve vlastní plíně. Snažím se být dobrá máma, nemusím být dokonalá (rozuměj nemusí se mi leštit kliky od dveří).
Zdravý rozum, to se lehce řekne. Občas o ten rozum přicházím, ale stejně je to nejhezčí chlap, kterýho znám. Tomu odpustím i trochu té láskyplné buzerace.
7 Comment