Brzo mě čeká vymyslet druhou narozeninovou oslavu. A tak už začínám pomalu sestavovat plány, jak nafouknout byt a pozvat všechny naše malé kamarády (a jejich maminky, abychom si to taky užily). Mezitím jsme se však přehoupli přes měsíc číslo dvacetdva.
Zimní sezónu jsme v novém roce zahájili netradičně. Na pískovišti. Venku nebyla taková kosa a hřiště bylo prázdné. Cco ty matky s dětmi v zimě doma dělají, panebože? Takže měl Sebík všechny ty baba pro sebe.
Abychom zachovali trochu zimní tématiky, udělali jsme si druhé Vánoce. Sebastiánovi přijeli babička s dědou, aby mu pod vánoční větev nadělili domeček pro ptáčky. O tom jste si mohli přečíst v článku Ptáci, pozorování a hledání.
S návštěvou ze západu jsme se vydali i do kulturnějšího prostředí. Do oblíbené kavárny Louvre na národní třídě, kde se na stoly stojí fronta. Vždycky si dávám sodovku s čerstvou citronovou šťávou a sněhový dort, taková moje tradice. Sebastián si dal zmrzlinku s příchutí řeckého jogurtu.
Někdy v půlce ledna se na zahradě u sousedů objevily kouzelné bytosti. Dva krásní, malinkatí skřítci, které byste si nejraději odnesli domů a krmili je jen borůvkami.
Jak už jsem několikrát zmiňovala, děti se učí nápodobou. A tak nemohlo zůstat bez povšimnutí ani lakování nehtů. Manikérem se tentokrát ale stal tatínek. Nejprve použil lak sytě červené barvy, ale pak ho doplnil distingovanější formou. Červená je moje oblíbená. To můžete vidět například na obrazu v pozadí, který jsme dostali jako svatební dar.
Sebastián se rozhodl, že začne chodit spát o hodinu později (ach, kde jsi, ty můj volný čase). Nasadili jsme další kalibr, a to hry. Od puzzlí, po hry pro nejmenší, po opravdové lotto.
Sebík v lednu „oslavil“ i svůj druhý svátek. U nás doma se na tyhle události moc nehraje, ale krabice s legem „zbyla“ tak trochu z Vánoc. Při jednom nudném odpoledni jsme ji hodně ocenili. O stavebnicích pro nejmenší už jsme psali a musíme potvrdit, že to je opravdu jedna z nejoblíbenějších hraček. Zatím máme jen malou sadu s bagrem a náklaďákem a půjčenou sadu s obchodem a taky hubelino, zatím je počet kostek dostačující 🙂
V lednu jsem se pustila do velkého úklidu, který zahrnoval v první řadě oblečení, takže jsem musela projít šuplíky se spodním prádlem až po kabáty. Sebastián teď miluje hrozně moc šály, takže si pár „šáy“ vzál kolem krku a moc mu to slušelo.
Už docela dlouho máme střídavě všechny kamarády nemocné, takže se musíme spolehnout jen sami na sebe (a to je někdy obtížné hlavně pro maminku). Ale dostali jsme úžasnou knížku se samolepkami, tak jsme lepili a lepili. A nebylo to rovně. A auta nebyly na silnici. Ale Sebíka to baví.
Když už jsem zmínila ten úklid, taky na mě přišla moje stěhovací mánie a přesunula jsem pár kousků nábytku i u Sebastiána. Konečně jsem zas mohla instalovat nízké poličky na knížky, místo našel i sedací vak (nechcete někdo?) a tabule, která si střídá místo s kuchyňkou.
Znovu jsme také navštívili Národní zemědělské muzeum, protože otevřeli nové expozice. Je to jedno z těch míst, kam můžete vzít opravdu malé děti a kde se nebude nudit nikdo z rodiny. Tentokrát jsme mohli vyzkoušet expozici gastronomie, a to je fakt pecka. Další tipy na to, kam zajít s dětmi, vypsala Radka aka kusanec na jejím blogu.
Vymyslet zábavu na doma je někdy peklo. Není to tak dávno, co jsem se zmiňovala, že Sebastián si vzal razítko, vypreparoval z něj polštářek s červeným inkoustem, důkladně si pokryl barvou obě dlaně a pak… No, k újmě nepřišel, ale radši jsem ho na chvíli zavřela do velké krabice od našeho nového krásného žluté úžasného velkého pohodlného ušáka!
A ten gastrokroužek si někdy děláme i doma. Pán je gurmán, takže si dle libosti dochutí dýňové kari limetkou a nepřijde mu to ve dvou letech vůbec divné 😀
