Z vlastní zkušenosti potvrzuji, že nejlepší je hra přímo u kuchyňské linky. Pozorovat maminku při přípravě jídla (krájením či odstraňováním slupek), pomáhat s umýváním nádobí nebo přelévat vodu z velké nádoby do menší. To všechno jsou činnosti, pro které není třeba pořizovat nic speciálního. Pokud máte učící věž, jen dobře, ale obejdete se spolehlivě i bez ní. Možná bude kolem trocha nepořádku, možná bude dítě mokré. Ale než se začnete zlobit, vezměte na vědomí, že vším tím učíte své dítě. Uvídíte tu zodpovědnost a soustředěnost a hlavně hrdost, že dostaly přidělený tak důležitý úkol. Zkrátka je zapojte do těch nejobyčejnějších činností.
Když jsme začali přemýšlet, jak naučit Sebastiána pořádku, došlo nám, že z toho musíme udělat hru. Jak je možné, že tak malé dítě dokáže pochopit, že si má po sobě něco uklidit? Musíte jít příkladem. Ukazovat, vysvětlovat. Sebastián byl velký pozorovatel, dlouho. Ale nejvíc nám pomohlo kupodivu čtení. Začali jsme tedy s knihami. Pokud si chtěl SEbík prohlížet něco nového, řekli jsme mu (a stále říkáme), že by měl uklidit (nebo se o to alespoň pokusit) knihu na místo, kam patří. Srovnané knihovně byl konec, ale princip pochopil velmi rychle. A jakmile pochopil tohle, mohli jsme přejít na další úkoly.
Osvědčila se malá uklízecí sada z bazaru, která obsahuje smeták, mop, kyblíček, košťátko s lopatkou a vysavač. Jelikož toto všechno používáme doma, nečekali jsme jsme s úklidem, až Sebík usne. Ukázali jsme mu, jak se to dělá.
Na stolečku jsme nachystali větší nádobu s vodou, mýdlo, hadřík a útěrku, kartáček a kyblíček spolu s lopatkou a košťátkem. Nechali jsme Sebíka, aby si namočil ruce, aby zkusil použít mýdlo (a neochutnávat ho), aby setřel rozlitou vodu a osušil si ruce. Byla to zábava na horké odpoledne, které jsme raději strávili doma ve stínu.
