Asi se budu zase opakovat, ale ten čas tak letí! Držím v ruce sousedovic novorozenou holčičku a vůbec si nedokážu vybavit, že byl Sebastián ještě o kilo lehčí. Jak jsem dokázala beze strachu držet něco tak malinkého?

On teda od té doby zas tak významně nevyrostl a výškově se teď může rovnat s mnohem mladšími dětmi, ale v mých očích je to už hrozně velký kluk.

Něco se nemění. Hlavně teda čtení. Obliba knih spíš stoupá a tráví s nimi hodně času. Pozitivní je, že si dokáže „číst“ i sám. Ale před spaním (a hodně brzo ráno) musí předčítat rodiče. Asi bude po mamince…

Začíná být samostatný i v mnoha dalších ohledech. Hlavně si chce čistit sám zuby (o kvalitě pomlčíme), ham vidličkou, ááá ze skleničky, brát si ze šuplíku tajné zásoby bebe, umývat si ruce u pe (dža) v misce, chodit na nočník a hlavně chodit úplně na jinou stranu než my.

Tak dlouho jsem se snažila vymyslet nějaké zábavné hry, až jsem z chalupy přivezla miniaturní gumáky a po dešti s ním vyrazila ven. Louže jsou teď hitovka. Stačí vylézt před barák. Občas bá do vody, ale děti mají být špinavé, že?!

A když je sucho, stačí počkat na popa. Stojíme na ulici a pozorujeme, jak popelářský vůz jezdí od jednoho vchodu k druhému a zatímco já se snažím nesoustředit na nelibou vůni odpadků, Sebastián čeká, jestli ho pánové pozdraví a nebo na něj zatroubí.

Samozřejmě trávíme hodně času v písku. Děláme bababa. Písek pak máme naprosto všude a nepomůže ani vybavit Sebastiána úklidovým náčiním.

V každém případě je důležité mít v batohu vždy dostatečné zásoby jídla. A když jsou pytlíčky prázdné, přichází na řadu ba.

Během tohoto měsíce jsme taky museli navštívit fotografa na průkaz do MHD. Sebastián se tvářil velice seriózně. A na fotce vypadá tak o 2 roky starší.

A jak jste si asi taky všimli, začal mluvit. Jestli se tomu tak dá už říkat. Je to docela prča.