Jste rodič? Pamatujete na všechny ty romantické, erotické, propařené, projezené večery ve dvou? Tak na ně rychle zapomeňte. Kino? Co to je? Následující dvě desetiletí budete rádi, když si dojdete bez obecenstva aspoň na záchod. Romantika neexistuje a svíčky si zapálíte leda na adventním věnci. Pokud jste si nějaký stihli koupit.
Nepomůže ani mléčná kaše s banánem na noc nebo jak se ten blaf s celými 3 % ovoce jmenuje. Nepomůže ani meduňkový čaj. Leda nitrožilně. Nepomůže ani nespat nebo spát přes den minimálně. Nepomůže nic.
Přichází dlouhé zimní večery, kdy dítě usíná klidně i ve 22:30 a vy máte sirky v očích, jen abyste nezanedbali žádnou svou rodičovskou povinnost. Večer se místo sledování filmů učíte skládat kostičky, které vám dítě každých 5 sekund zase shodí dolů. Zároveň nachodíte asi 10000 kroků, protože dítě zkoumá, jestli jste dobře utřeli prach támhle v rohu a tady na stolku.
„Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne.“ Ralph Waldo Emerson
Pamatujete, jak jsem psala o Super-Sebastiánovi? Ono to zas tak super není. Jo, trochu se rouhám. Všechny ty noční fotky jsou sice vtipné a je fakt krásné, když vám osmiměsíční smrádě donese knížku a chce číst. Ale bohužel zatím nedoceňuje večerní spánek. Chci říct, on to samozřejmě nedělá schválně. S největší pravděpodobností mu rostou zuby. Nebo nohy. Nebo počet mozkových buněk. Aj aj aj.
[irp]
A tak jsem hledala řešení separační úzkosti, která prý potká téměř každé dítě v 8 měsíčně a párkrát ho naložila do šátku. A všude byla tma a ticho. Chodili jsme po bytě, skákali na míči, zpívali… A on usnul. Ňuňánek. S největší pravděpodobností si asi dokážete představit ten strach, se kterým jsem ho odkládala a vyvazovala v posteli ze šátku. Ale klaplo to. Na 10 minut. Pak jsem prostě porušila své zásady a pustila pohádku na mobilu. Epizoda Včelích medvídků s názvem „Zlobivý“ a milk (bez shake) zabraly…
Ráno vstával už v 5. Protože se přece skvěle vyspal večer. Zapojila jsem veškeré své přesvědčovací schopnosti a tomu tvorečkovi to stihla polopaticky vysvětlit dřív, než Martin zdrhnul na pohovku. Když se ale přemluvit nenechá, musí se vstávat. Tak jsem slepila linecké. Stálo mě to 3 piškoty pro Yaspera, 4 kukuřičné křupky pro Sebíka, jednu minivařečku, kterou ukradl Yasper Sebíkovi, když došly piškoty. Když došly i křupky, našla jsem dítě jak pozoruje pračku a následně se učí chodit kolem nábytku.
