Osm: Super-Sebastián

O tom, jak už mi trochu hrabe a jak může takový (rodinný) život vypadat, jste se mohli dočíst nedávno v článku Rodičovská dovolená je… Nemůžu přesně interpretovat, co mi na něj řekla moje maminka, ale jisté je, že příběhy ze života jsou prostě nejlepší. V rámci idylického soužití naší čtyřčlenné rodiny se v podstatě nic nezměnilo (kromě zásnub, heh). Co se ale změnilo v životě Sebastiána? 

Sebastián udělal své první kroky na čtyřech na počátku listopadu. Bylo to v ten nejméně očekávaný okamžik a já jako hrdá matka jsem z toho čerpala ještě nějakou dobu. Slovo šikulka je ale slabý výraz pro to, co se dělo dále. Začala jsem pozorovat, že si tak trochu přisedává nožičku. Takže trénink na pořádný sed. Hned záhy (ale plánovaně) jsme pořídili židličku pro společné stolování. Ale to dítě zašlo dál! Trénink stačil jen pár dnů a dnes už si hraje zásadně vsedě. Jo, a taky se poprvé vyčůral do nočníku.

sebastián

A ani ne 14 dní po tom, co se z léžáka stal pejsek, a my jsme v domácnosti nainstalovali všechny možné bezpečnostní chrániče a západky a zarážky a tak, se začal Sebík ochomejtat kolem  skleněného stolu, který je super vhodný do domácnosti s dětmi. Ale místo, aby si o něj rozbil čelo, prostě se o něj opřel a postavil se. OM(F)G! Takže od toho dne jsme v řiti a místo punčošek jsme měli rovnu pořídit nějaký samochodky. 

No, pro začátek jsme snížili patro v postýlce, aby nám z ní nevypadl při svých trénincích. Martin u toho dost nadával, protože nábytek z IKEA je sice super složitelnej, ale hůře rozložitelnej, takže se z toho staly 3D puzzle o 10000 dílcích. Ale Sebastián mu šel pomoct. No, původní záměr udělat z toho zase postýlku (rozumějte 4 strany) se trochu nepovedl, takže je stejně furt naloženej mezi námi. Ať žije kontaktní rodičovství.

Někdy je toho kontaktu ale až moc. Tak jsem si s kamarádkou vyrazila na oběd. Šly jsme bez dětí! Hlídal tatínek. Když jsem se vrátila, dítě se na mě smálo! Večer mi to dal spratek trochu sežrat. Ve vaně si udělal z houby na mytí houbu na pití. A taky nechtěl usnout. Vyzkoušela jsem všechno od principů Nevýchovy a racionálního vysvětlování, proč by prostě měl už konečně spát, přes opakované a nekonečné kojení, po Sebastiáne už mě ne*er. Nevím, která z těch metod zabrala, ale kolem deváté hodiny večerní jsem do sebe naházela večeři, uvařila si meduňkový čaj, dala si prášek na hlavu a šla jsem spát.

O jiném víkendu jsme vyrazili za babi a dědou. Naložili jsme Hráška a strávili víkend na západě. Mimochodem, Sebíkovi se v raketě cestuje a spinká moc dobře.

Slavili jsme s bráchou narozeniny, dokonce jsme měli dort a sfoukávali svíčky. Jako dárek jsem dostala od rodiny celou hodinu jen pro mě! Hodinová masáž s bylinnými razítky, hmmm, bylo to labůžo. Dítě usnulo až po mém příchodu 😀

Když všechny metody selžou

Ale kdybyste  chtěli vidět, jak to vypadá, když to dítě nechce spát, ani když vyzkoušíte tisíce metod, tak tady máte pár večerních momentek. Už jsem se smířila, že můj volný čas se smrsknul přibližně na 123 minut. Maximálně!

P.S. Nyní už je zábrana z obou stran!
img_7328
Občas si jde číst…
img_7269
Někdy ho přepadne hlad.
Občas se dívá, jestli má co na sebe

Vrcholem takových večerů může být i to, že se podaří dítě několikrát uspat a ono se do 5 minut opět probudí a je čerstvé, jako kdyby prospalo celou noc. Mezitím se řádně pose*e a než mu stihnete dát novou plínku nebo ho posadit na nočník, postaví se k nejbližší svislé ploše a hodí čůryho oblouk. Je to miláček 😉

Poslední uspávání trvalo téměř 4 hodiny. Při přerušení kontaktu mezi mnou a jím se přerušil také spánek. V 10 večer jsem toho měla už fakt plný kecky. Zapomněla jsem zmínit, že má Sebastián první zub. A to bude asi ten problém. Ne ten první tesák, ale ty další…

Osmý měsíc v bodech

  1. leze
  2. o týden později sedí
  3. občas sedí i na nočníku a koná
  4. v polovině měsíce již stojí
  5. občas stojí a následně chodí kolem nábytku
  6. říká slabiky (ma ani ta to nejsou)
  7. nepotřebuje spát, zřejmě má v sobě zabudované solární panely nebo tak něco
  8. má první zub
  9. všichni ho milujou
  10. matka se hroutí, nejspíš si odpočine někdy v roce 2042, až Sebastián dokončí vysokou školu a odstěhuje se z domova 
Share on FacebookEmail this to someonePrint this pageTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestShare on LinkedInShare on YummlyShare on RedditShare on Tumblr

2 komentáře Přidejte váš

  1. Pavel Maršík napsal:

    Krásné, potěšující, obohacující, všeříkající. Jen děkujme za ten zázrak, a každý další krůček ve vývoji a radosti přijímejme s velkou pokorou!!!

  2. Pingback: Devět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *