Něco málo z našeho dětského pokojíčku jste mohli vidět už v předchozích článcích, které jsem psala, ještě když byl Sebastián v bříšku. Samozřejmě, že jsme měli po porodu postýlku u nás v ložnici, nicméně byla využívaná velmi málo. Sebík spal v podstatě od začátku s námi ve velké posteli, protože to bylo rozhodně pohodlnější z hlediska kojení a také protože jsem se hodně budila. Nedokázala jsem snést, že ho má hlídat nějaký monitor dechu či co. V tomto i jiných směrech (například nošení) jsme se snažili být velmi kontaktní rodiče. 

Zlom nastal ve chvíli, kdy se Sebastián naučil lézt. Bylo tudíž velmi nebezpečné, aby spal v posteli bez naší přítomnosti, takže jsme ho začali ukládat po večeři znovu do postýlky. Samotné uspávání někdy trvalo 2 minuty, někdy 2 hodiny. Někdy usnul sám, někdy vyžadoval naši přítomnost… Jakmile jsme však šli spát my dospělí (zpravidla asi 4 hodiny po něm), naše přítomnost okamžitě narušila jeho spánek. A Sebastián musel znovu k nám, protože už znovu v postýlce neusnul.

Právě ono rušení spánku a zkušenosti některých dalších rodičů nás přivedly k né úplně kontaktnímu rozhodnutí, že Sebíka přesuneme do jeho vlastního pokojíčku. Zahrnovalo to v první řadě to, že jsem se musela srovnat s některými novými skutečnostmi. Například že se může opravdu stát, že se mu bez nás bude spát lépe. Že se nebude budit, a tím pádem nebude vyžadovat naši přítomnost. Což znamená, že už spolu a vedle sebe nebudeme v noci spát. Všichni. V jedné posteli. Se psem.

Spousta rodičů se na tento okamžik „přesunutí“ jistě těší. I já jsem se těšila. V podstatě jsme znovu budovali dětský pokojíček, tentokrát už s tím, že bude opravdu jen pro Sebastiána a nebude už sloužit jako pracovna. Začala jsem si malovat, jak to tam bude vypadat. Hledala jsem nové dekorace. Přemýšlela jsem, jak vlastně bude Sebastián spát. 

Spánek

V tomto směru jsem měla jasno hned. Inspirováni podlahovou postelí malé Bé, jsme jako první vyndali z postýlky matraci a položili ji na zem (na koberec). Jenže, jak jsme brzo zjistili, taková miminčí matrace není už nic pro velkého kluka. A navíc se na ní ten chlapeček, co mu bude brzy už jeden rok, nevejde spolu s maminkou. A tak jsme vyrazili pro kus Švédska. Koupili jsme klasickou matraci o rozměrech 90 x 200 cm a výšce 18 cm. Celou anabázi s matracemi vyprávět nebudu. Ale mimochodem, pokud chcete vytvořit spací koutek na zemi, nevolte nikdy pěnovou matraci, protože by to bylo za prvé tvrdé spaní a za druhé taková matrace (bez roštu) nevětrá a mohla by zplesnivět. Něco o spaní na zemi si můžete přečíst na webu Žijeme Montessori. Pro spaní na zemi se hodí i aktuálně velmi oblíbené postelové domečky. Malá inspirace ZDE. 

Do nejteplejšího rohu místnosti jsme položili velkou matraci a její okolí vyzdobili nálepkami Bears and Tipis, které v noci svítí a které byly ve skříni nachystané už od Sebíkova narození. Ten nejteplejší roh je bohužel naproti dveřím, ale v době, kdy ještě chodíme Sebíka často kontrolovat nebo když se hodně budí, je to docela praktické. Ten velký králík, dárek od tety Lucky, je heboučký japonský hit od Craftholic. Obláčkový polštář opět úlovek z Fleru.

Čtení 

Vedle postele je umístěná knihovnička, která slouží ve vyšších patrech jako taková výstavka pro dekorace a fotoknihy. A taky pro knížky, které nechci, aby Sebík hned zdemoloval. V košíčku čekají nová zvířátka Schleich do rodinky, která dostane Sebík k narozeninám. 

V pokojíčku máme také nové poličky. Domečky pro zvířátka a jejich rodinky. Domky jsem pořídila v Pepco od 59 – 119 Kč. Pokud tam někdy zabrousíte, najdete spoustu dalších krásných věcí se severskou tématikou.

Určitě si také vzpomínáte na papírový jeřábí kolotoč, ten visí v pokojíčku (pořád na stejném místě) stále a nehodláme na tom nic měnit. Prostě sem patří.

U postele nechybí ani noční stolek. Ten jsem vyrobila z dřevěných šuplíčků, které už dlouho hledaly uplatnění. Uvnitř stolečku jsou schované dřevěné domečky.

Malá šatna

V pokojíčku nechybí ani nadále skříňka, na které přibylo zrcadlo a kterou jsme se Sebíkem trochu přeskládali, aby se taky mohl občas podívat, co si vezme na sebe. Zatím ho baví nejvíc sundavat oblečení z ramínek.

Dekorace

Při návštěvě v IKEA jsem taky narazila na vtipnou lampičku za 59 Kč. Je sice celá plastová a šňůra je extra krátká, ale jinak se mi líbí její čistý design. V jednoduchosti je krása. A za ty prachy. I ta žárovka do ní byla dražší 😀 Na skříňce přibyl další Janosch, tentokrát chrastící a za 30 Kč ze sekáče. Vidět můžete také nové boty! Krásné kožené Froddo, barefoot pro začínající chodce. Můžeme jen doporučit, protože jsou celoroční a jako první obuv na dětskou nožičku úplně bezkonkurenční. Pro ty nejmenší chodidla seženete i za poloviční cenu na bazárku jako my.

Obraz Schovaní jsem pověsila na nové místo, aby se nikde neschovávali 🙂 Je to asi nejhezčí obraz, který moje maminka kdy namalovala. A že jich vytvořila opravdu hodně. Jen nevím, jestli visí nakřivo, nebo já neumím fotit.

Pod oknem a kolem něj je asi ta nejméně zajímavá část. Když zde byla pracovna, měli jsme žaluzie převážně zatažené. Nyní teprve vyniká ta krásná žlutá díky dennímu světlu, kterého sem proudí opravdu hodně. Nebo že by to bylo těmi umytými okny?! Každopádně na výstavce teď máme vozový park. Úplně vpravo pokus o pěstování avokáda z pecky. Zatím bylo 5 předchozích pokusů bez úspěchu, ale nevzdávám to, a věřím v pozitivní energii této místnosti!

Úložné prostory

Skříň, která je ještě stále plná věcí, pro které jinde není místo, musela zůstat na svém místě. Trochu jsme ji posunuli, abychom za ní umístili přebalovací pult. Ten bude zanedlouho sloužit jako stoleček. Nicméně na skříň jsem hned u dveří pověsila veselé háčky LOSJÖN. Visí na nich jarní softshellová kombinéza se vzorem modrého lesa, kterou (stejně jako mnoho dalšího) vyráběla moc šikovná paní z Fleru, a taky ikonická pláštěnka z Petit Bateau, kterou jsem na podzim vyhrála. Dole batůžek pro nejmenší s vyplazovacím jazykem, kam můžete napsat nejdůležitější údaje.

Prostor pro hraní

A jinak, uprostřed pokoje, stále moji dva žlutí oblíbenci, kulaté koberce z IKEA, které si nemůžu vynachválit. Aktuálně slouží jako přírodní scenérie pro naši dřevěnou vláčkodráhu, ke které jsme konečně sehnali elektrickou mašinku.